kulometná palba

už zase do sebe leju
pátý pivo,
když nechci,
ale ten svět co
z toho mám je lepší než
jen stát u baru
a
sledovat golf,
číšník běhá jako
pokaženej robertek,
nebe tu člověku
padá na hlavu,
ten strop
je nějakej divnej a
láska tu kvete
po pár drincích i ve
dvě odpoledne, v pátek,
když se nic neděje,
to i skotský holky >
velký, zjizvený ksichty,
těla,
podlaha se
třese při chůzi
po parketách

koupil jsem si
karetní hru pro dva
- až čtyři hráče,
lehnu si v pokoji a
rozdám karty, všechny
sobě
alespoň pokaždé
vyhraju,
spáruju se z někým
vymyšleným,
kopnu do koše se svým mozkem a
zničím i to
poslední spojení

je mi líto toho piva, co
někdo nedopil
a
je tu věčný boj,
boj mezi mou prostatou,
jít se vymočit a nechat svý
věci u stolu, vzít svý
věci a nechát s okrádst
na hajzlikách
vždyť je to jedno, stejně
mám s sebou jen ty
svý žvásty,
nechám je tady, kroutím
zadkem u pisoáru a
zpívám si "životem
podvedenej" jako kdyby
my někdo mohl s tím jejich žvatláním
rozumět,
ale třeba budu mít štěstí
a potkám tu proprsenou,
ryšavou,
mrchu
s tetováním české vlajky na
zadku, aspoň něco
by mi připomínalo
domov,
kdybych ji bral
v poloze muž > za
ženou
a hlavně zaženou
tyhle
pozemský praktyky
ty démony v
mý hlavě, kdy
je nakonci
hlavně
kontroluji každý večer,
svlečen
může být i ten
největší hrdina
před posledním
soudem

ale žádná se
neukázala i když
jsem to podruhé
zkoušel na ženských
hajzlikách
to už začínají být
i ti nejopilejší
nevrlí,
čas spakovat se
a ztišit tu
kulometnou palbu
okolo