Budeme mít brášku

Pátek večer, doma sedím,
nevěřícně vzhůru hledím.
Stále nevěřím svým uším,
že je to však pravda, tuším.
Než k nám přijde chladný leden,
bude tady ještě jeden.

Ostatní též zaražení
úžas s děsem v tváři mění.
Radost, bledost, štěstí, smutek,
v pátek svátek skutek utek.
Další děcko, tak to chodí,
k těm devíti se to hodí.

Budeme mít brášku!
Tak se raduj, Vašku.
Jídlo chybí, peněz málo,
dluhů více, než se zdálo.
Budeme mít Míšu,
udiveně píšu.
Čtyři kočky, tuny smetí,
dva rodiče, deset dětí.

V životě se leccos stává,
někdo bere, jiný dává.
Můžu nasupeně chodit,
že chce máma zase rodit,
tím si ale nepomůžu.
Změnit sotva něco můžu.

Pátek večer, stále sedím,
odhodlaně vzhůru hledím.
Prostě brácha, co víc řešit,
teď se můžu jenom těšit.
Zpívat, chválit nebe modré,
na všem přece něco dobré!

Budeme mít brášku
velikosti hrášku.
Benzín chybí, tepla málo,
koťat více, než se zdálo.
Budeme mít Míšu,
udiveně píšu.
Čtyři kočky, tuny smetí,
dva rodiče, jeden dva tři
čtyři pět, to jsou mý bratři,
šest a sedmý už si nesed,
osm devět, je to deset!
Kluků, holek, mužů, matek,
já už v tom mám taky zmatek.

Tak jím chytrou kaši z prášku,
hurá, budeme mít brášku!