Plynární - jinak celkem o ničem tedy o ránu před prací

Ráno
Zvoní budík, popeláři vyváží.
Vrzly dveře, dcera vstává.
Jedno spláchnutí.
Tekoucí voda, zuby ručník krém.
Pak sem na řadě já.
Mísa dveře kartáček ruce obličej a ručník.
Zrcadlo, pověz ty mně jak s tím ksichtem něco udělat?!
Mračí se a dumá.
Krém na ruce, trošku voňavky, boty bunda klika ven.
Jdu po chodbě a šátrám po vypínači.
Klik a je světlo.
Dole otevírám dům, jdu po chodníku.
Snažím se rozpomenout, kde mám auto.
Mám to nejvyšší, tak je hledání nejsnazší.
Odemykám auto, zpátečku, tajný vypínač, zapojuji baterii, odpojuji sherlog, mutlock beru si tic tac a startuji.
Oblaka dýmu z bio nafty za mnou.
Motor se zmítá a klokotá a tak ho nechám běžet.
Beru si žvýkačku, stírám okna stěračem.
Řadím za jedna, snažím se vyjet z řady.
Nejde to napoprvé, dávám tedy zpátečku a opět jedna.
A jsem na silnici.
Přede mnou popeláři kontejnery táhnou.
Stojím a nadávám, na osud.
Jedu po spojce na Bohdalec.
Dvouproudá silnice se svodidly, rychlost snížena na 50km Kamery ostřížím zrakem sledují.
Sunu se tedy dle předpisů.
Za kamerou podřazuji prudké sešlápnutí plynu.
Jsem v Plynární.