Nádražní putyka

:: ::

Pod rozladěným větrákem
v ráji politých ubrusů
sním o životě jinakém,
sním o životě v luxusu.

Bez skřípajících vagónů
za zaprášenou vitráží,
sním o životě v mamonu,
pryč od našeho nádraží.

Však denně sedím u piva,
co beznadějně zvětrává,
a šance zvolna ubývá,
že zjedná se v tom náprava.

Jsem vlak na slepé koleji,
k níž navždy kov mě upíná.
A život můj, jenž prokleji?
Čtvrtá cenová skupina.

:: ::