JANUSOVA TVÁŘ

SONET

Jak Janus máš dvojí tvář. . .
V dopisech, v zavolání - svatozář. . .
Ne, nemysli si, že ti činím výtky,
že hledám hnidy, paběrkuji na výčîtky.

Jen srdce divně bolí . . .
To snad ta tvář Janusova dvojí.
Vím, změnit se nic nedá.
Ani tvé intimnosti, jež tě pojí

ke dvěma mužům - to v naprostém je pořádku. . .
Ten jeden celý tvůj život má,
ten druhý jen pár řádků. . .
Vím, změnit se nic nedá. . .

Jen srdce divně bolí,
a východisko hledá. . .
Vždyt' je to, k čertu,
jen příčně pruhovaný sval.

Proč tedy stále ozývá se ?
Já jsem ji miloval,
a s druhým chodí tancovat,
a smát se, veselit,

a já nesmím dát na její
báseň ani odezvu.
Tak proč se pekelit ?
Vždyt' jsou to záležitosti

její, výhradně intimní. . .
At' tedy sedí věčně na dvou židlích !
At' ztuhne jak solný sloup v nich !