տավիղ

տավիղ



Dvanáct prstů štíhlých
krásné harfenistky
ze sousedství
o ulici výš

po páteři bloudí
loudí z kůže lístky
slasti takové
že tomu nevěříš
*
Prakem do korun
a v noci mainskou chvílí
utrácí čas jak by
byl tu napořád

Z harfy tóny barev
ocelí pak střílí
nevídaný je, ten
strunoprstoklad
*
Zde zůstanu
A poslechnu si z okna
ztrácení léta
jen tak mimoděk

oné harfenistky
Zjihlá je. A krotná
jak číše je z Říma
Jako polibek

***