BOŽSKÁ

klid i naděje
cítit je v božím koSTele

...ano,to věřící ateiSTa dělá...i já jsem taková celá!:-)

taky chodím do koSTela..a proč ne..tichem si užívat svoje myšlenky...:-)

Máš ST

stišení a genus loci nacházíme spojení s vesmírnou mocí

Kéž se umět modlit, Boha o odpuštění prosit

...cesta víry je dlouhá,
hlavně vykročit..!
**

Kostely jsou krásné, ale mě v nich není dobře, padá na mě obrovská tíseň, proto tam moc nechodím... Jednou mi jeden člověk řekl, že mám asi v těle ďábla, když mi v kostelech není dobře, takže kdoví........

labuť: možná máš v sobě znamení z minulých životů ...

to snad nasáváme všichni - něco na tom je...

kostely maji zvlastni atmosferu-

Ten posvátný klid
k nám promlouvá tiše
jako bychom se přenesli do jiné
neznámé říše.
Také to na mne poslední dobou tak působí.

i já jako ateista mám ráda kostely... pro jejich ticho, ale je tam na mě chladno... celkově

Ač křtěná, nejsem zbožná a přesto, nebo spíš právě proto - možná - tam chodím též *

Kostel- práce mistrů-krásu a klid do duše vkládá i pro mně ateistu.T.

jsem zapřísáhlý ateista, až se bojím, že mě bůh potrestá :-) není to z mé hlavy, však myšlenka mne baví :-)

Souhlasím s Labutí. Ale není to ďábel v těle nás dvou... spíš... cosi nečestného ve věřícíh zlatokopech kolem nás... Nicméně - básni velmi rozumím, chápu... Supertip!

ač neznaboh uznávám že kostely mají zvláštní atmosféru...

Taky rád chodím do kostelů, kde působí ten klid a posvátnoST, vlastně ta velkolepost katolických chrámů, kde třeba i ta zima přispívá k pokoře. Proč protestantské kostely působí světleji, tepleji, že se tam člověk Boha nemusí tolik bát?
Každopádně jakékoliv zastavení (ne jen čumenda) je takovou malou sprchou pro naši duši, byť jsme neznabozi sebevětší. A právě to je zvláštní, ta atmosféra nepůsobí opravdu jen na pár lidiček. Nevěřím, ale rád se posadím do nezamčeného kostela.

mutil: máme to stejné, díky za komentíky ...