Oslavná óda na podzimní splíny

Na jeseň pojídám Jesenky. Přijďte a nějakou mi doneste. Ulepeným prstem se vás budu snažit píchnout do oka anebo, fascinována, zapatlám alespoň brýle. Praděpodobně své vlastní, které vám chvíli předtím vnutím, abych viděla, zda budete vypadat přísněji.
Vždyť každá lidská tvář je tak

za-jí-ma-vá!

Vemte mne do podzimního lesa.
S Jesenkou v kapse budu pobíhat kolem a přinášet vám všechno zajímavé, ať už to chce, nebo nechce být přineseno. Kamínky, zajímavě zbarvené listy, kaštany, chlupaté housenky, obaly od tatranek. Nezapomeňte si s sebou přibalit igelitku na ulovené poklady. A Jesenku.

Pošlete mne k vodě.
Do omrzení budu házet žabky naproti sedícím rybářům, lovit z vody labutí pírka a pod kameny hledat blešivce a jiné breberky. Budovat hráze na potocích, posílat vás pro mech a další stavební materiál. Vyžadovat zbudování mlýnku. S rukama modrofialovýma a mokrými koleny se vám možná podaří dostat mne domů rychleji, než padne noc.

Stačí, když mi slíbíte, že doma mne čeká Jesenka.

Začala pro mne nejkrásnější část roku a já, podruhé v životě, strkám ten smetanový zázrak do čaje namísto rovnou do krku. Kdybych většinu z výše popsaných aktivit nedělala i letos, nabyla bych snad dojmu, že stárnu a konečně mentálně dospívám...
Nene, stále platí známá pravda:


"Jesenka do čaje? Takové škody!"