Znám

Znám rytíře s sazemi na víčkách,
a touhami spadaného listí,
znám lidi, jež mají z lidí strach,
znám kočky, jež svět nenaučil přísti.

Znám zásvětí, jeho stín i svit,
znám z blízka vše, čeho se kdo bojí,
věci, jež chtěly také žít,
věci, jež mnohé znepokojí.

Znám přízraky, taje dávných časů…
víly a draky,… já je znám,
mátohy bez svých vlastních hlasů,
vzdálené světu, jeho hrám.

Znám, to, co zlem bývá mnohým zváno,
znám to, jsem toho součástí,
ve světě, v němž je nepoznáno,
všechno, co není zoufalstvím.