Vyznání lásky

Sedíš tady jen tak sama,
jsi krásná, milá dáma.
Mám o tebe velký zájem,
však naladíš si ty můj příjem?

Možná to zní nevhodně,
však srdce mluví upřímně.
Tohle je jenom pro tebe,
z tvé krásy jsem já bez sebe.

Strávil bych s tebou aspoň chvíli,
klidně bych ušel třeba míli.
Jen, prosím tě, zamysli se nad tím,
miloval jsem tě i před tím.

Než jsem věděl, jak se jmenuješ,
je jen na tobě, jak se rozhodneš.

Tak popřemýšlej dívko krásná,
tahle příležitost je velmi vzácná.
Já nedokážu tě oslovit,
a mou zvídavost ukojit.

Ale veř mi, že to není schválně
a neškádlím tvou mysl marně.
Jen popřemýšlej aspoň trochu,
já posedím si klidně v lochu.

Doufám, že přátelství by mohlo být,
ať mám další důvod žít.
Jednou ti řeknu, kdo vlastně jsem,
ale zatím jsem tajným přítelem.

A pokud už máš frajera,
tak klidně počkám do jara.
A pokud mě budeš nenávidět,
tak stejně každému budu závidět.

Že s tebou sdílí pěkné chvíle,
ta mírná barva světle bílé.
Která tě obklopuje, když tě vidím,
a k tomu příjemný závan cítím.

Snad vzládneš složit všechny díly,
a tím úspěšně skončíš v cíli.
Poslední tohle mé verše jsou,
Já nikdy nepomyslím na jinou.

Avšak dej mi aspoň trochu vědět,
já tu navždy budu sedět.