Maska

» autor: Petrs
Maska

Jak lehké ranní probuzení,
když dýchám, kráčím a mluvím
s rozedněním…

Se sluncem a vánkem,
s krásnými motýly,
na polích s černým mákem.

A přijdou lidé,
tací a onací,
vtom ztrácím smysl,
ztrácím svou vlastní rotaci.

Ztrácím osu svého já,
na tvář se maska lepí
hrůzná, odporná…

Ta maska jméno má,
úsměv, faleš, třpyt,
tvého citu rozedma.

V škleb se mění tvoje tvář,
propadáš se do hlouby, dál,
tam, kde hnusu kalamář.

A do něj pero smáčíš,
jímž píšeš věty svého osudu.
Nes práchnivý kříž, nes!
Jednou tě zabiju…

Já, tvé druhé ty,
z pichlavých růží
společenské korzety!

A proto,
příteli,
utíkej…
Tipů: 10
» 21.09.12
» komentářů: 4
» čteno: 771(17)
» posláno: 0


» 21.09.2012 - 14:10
Hojsasi, toť dobré!
» 22.09.2012 - 15:59
Osobně píši spíš prózu, básně jen příležitostně. Tvoje báseň se mi, jako laikovi, dost líbí, výborná práce.
» 22.09.2012 - 16:18
lemur: churry: Velmi děkuji.
» 18.11.2012 - 10:17
pěkný, smysluplný... S těma maskama je práce. Máme je každý, ale utéct před nima nejde, jenom je prokouknout.-) ahoj!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bolestný šanson | Následující: U nás na hřbitově

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.