City v hajzlu

Upřený pohled a v ruce sklenka,
cinknu s ní o tvou a řeknu: ,,Jsem Lenka,"
Tvé rty-slova jsou zbytečná
řeč vázne, však hladina stoupá,
za žádnou cenu nechci být netečná,
chci bavit se- a svět se houpá.

Nevěřím na city- však chci dnes večer milovat,
jak s životem jen na niti,
i když hlas říká: ,,Budeš litovat".

Pohledy do očí-předstíráš zájem o má slova,
že dneškem nic nekončí,
však o co tu jde já čtu z nich zas a znova.

Tvůj pohled toužebný-písmena tvoří věty,
chci na chvíli uvěřit, že pojí se naše světy
nejde to-hroutí se domek z papíru
snad cynická jsem, však z výparů etylu-
těžké je prožívat sen.

Jak krásná jsem-ty zašeptáš měkce
Já,že na dno lahve se dívá tak lehce.

Jazyk Tvůj v ústech mých-nic nenamítám,
se sladkou vidinou já rychlou odpověď Ti dám.

Kouzelná chvíle mění se v sázku,
zda z touhy a chlastu lze vytřískat lásku.

Dvě nahá těla-nejen touhou jsou zpitý,
druhý den do hajzlu dávíme planý city.