v mý pustině

v mý pustině se
teď motají samý ženský,
co nekřičej a sám nevím
proč > jsou hodný
na mě,
na mým ostrově se
teď motají samý ženský
jsou starší než já a
naprosto pekelný,
už mají svůj život,
ranní kávy,
večerní krámy,
vysavač, co nesaje,
nestálou práci +
dítě ( tím teď nemysím sebe ),
zodpovědnost - samovraždící,
ztracenou naušnici,
ohnivý proslovy,
dva dny prošlý mlíko
a já piju jedno pivo
za druhym a nechám se
vyživovat a vůbec,
my to už příde nějaký
divný
a venku zuří bouře, co
dobrý dva roky už ne
a já otevírám pátou pintu
nějakýho divnýho patoku
a bojím se aby ten vychr
nevyrval okna a já nevyletěl
z šesnáctýho patra
jako papírovej drak
a na všechny strany bych
řval: "Otevřete si deštníky,
už zase padám!"
snažím se i
usnout jenže teď sem
četl o koncentráku,
tak mám před sebou
německýho oficíra
jak rozstřílí nějakýho židáka
na židli
a
včera jsem měl sen o
mladý ženský, tak tu teď
sou ty starší a skáčou
kolem mě a zařizujou mi
život
abych mohl dál chlastat
na gumový matraci
a snít o těch mladších