Henrieta

Ahoj Henrieto!

Promiň, že až teď se ozývám
ale vzpomínám!
Na louky nesečený
na léto
bez dešťů.
Skončilo bez loučení
Škoda , že nejseš tu!

Ještě jsem nezastlal
tu postel u komína
a skoro zapomínám
na teplo Tvého těla
luna už nocí bělá
já stále bez usnutí
ve světě tisíc chutí
mozek přes jazyk tříbí
srdce mé smutní
a jedna stále chybí...

Tu tvou
bych tmou
poznal i za sto let
horní ret
ach
chutnal po jahodách
a dolní když prosil,,zvolni´´
měl příchuť papáji
a potají pak šeptal ještě
...a dál?
podzimní deště a vítr
vše rozfoukal
k ohradám

Co teď mám?
Pár krav, ovcí a koní
zvonce co zvoní
od strání
ozvěny lesů
volání ... divočiny
to všechno bez signálu
a stesk až nad skaliny
... zavoláš?

..alespoň do třech králů?