Tři je moc

Co se nám to lásko tak strašnýho stalo,
jen si někdo s duší mou vzal i moje tělo.
Na ždibíček ponořil se do mých tajných koutů,
zvířil bahno, stáhnul na dno.

Co jen jsme to bláhoví od sebe jen chtěli,
po koláči makovým zbyly jenom boly.
Do krabičky od sirek už nacpi tyhle brouky,
škrtni sirkou, zahoří a v prach se rozplynou,
do mizerných tajných snů dál už nevsáknou.

Co za život lásko jsme si jenom dali,
koláčem tím makovým nebe slibovali.
Co je božské a co ne a co v peklo obrátí se,
to jen někdo ukrojil si kousíček mé duše.

Nenabízej tělo mý! Srdce mý už nebolí!
Na vteřinu odtrhlo se přece, od mé naivní duše.
Život je krásný a je tak krátký,
krátký je je na to, vzít to vše zpátky.

Život je skvělý, tak proč se trápit,
odpuštěním a vírou dá se vše lepit.
Čas štěstí zahojí dvě duše bláhový,
co chtěly se vznášet po koláči makovým.

Nic strašnýho lásko se nám nestalo,
jen si někdo na vteřinu vzal mou duši i tělo.

Vteřina života, čas je tak laskavý,
dvě duše bolavý nám zahojí se.
Koláč ten makový ať mají ti
kdo touží po chladném objetí.

Tělo a duše a duše a tělo v jedno je,
lásko má, tak to být mělo.
Odpusť mi, odpusť si, a znovu mi věř,
že už až navěky nechci tu vteřinu zpět.

Přeludy duhový, do hlavy brouky,
koláč ten makový, do duše šťouchy.
Života vteřino, máku máš hořkou chuť,
lásko má odpusť si a dál se mnou buď.

Lenka pomněnka