Dizlektykúf deňýčeg - 4. Jag sém sa samýlovál

Dyš huš se mnú néjni nic ohledno roboty, rozhot sém sa, že sy nandu robu, abi mja mjél gdo žyvyt, dyš huš nám ti socyjálki papalášy tag strúhajú. Vjeděél sém, že to mosý bit rúča robka, kerá zastáne ces deň dvje roboty a večér sa o mja postará ze šeckím, co k temu patřý, esly mje rozumýte... Sém sy tag přectavovál Kláudýju Šýfr makajúcu v huti a na stavbje, kerá na mja večér nekompromysno rozbalý nájprf chutnú večéřu a potem svuj šyrokí klýn...
Kua... Skuste takú robu neskáj najýt... Nájprf sém prošél šecki bári, potem lepčý šénki a hotéli a nakonéc áji zabluté štvérečki s neochotnú opsluhú.... A nic.... Nezbílo mje, neš hladať v temních zákúťach, pot mostámámy a f kontajnéroch.... Konečno!!!... Po otevřéni jedného kontajnéra sém ju uvyděél. Zpoza plesnivích papýrkú ot sádélka a flašý rúzného kalybra sa na mja usmývál krásnučko zjyzvený gzycht svojú beszubú čuňú... Sonulka sa menovála... Vizvych sém ju s kontájnéra a ze zamylovaním pohledom sy ju otvédl dom. Eném nevym, proč sa po náz šecy ohlédály a držély sy ripáki.... Fajnofki jakésyg.
Přet svojú garzónkú sém ju laskiplno vzál do náruče a že ju jakože přenésu přes prách.... Kurva prách... Sonule lapá po viraženém déchu a já sa z něéj snažým dostať svích devadesát osem kylo žyvéj váhi... Nejak mje to nende... Po slabéj púlhodínce sa mje to podařýlo a za dalšý hodínu sém zebrál ájy robu svojho sérca z téj zasratéj dláški... Funěéla jag kanéc a naučýla mja hodně novích slovéčeg, o kterích sém přet tim nemjél ani tucha. Hodná moja děfčýca.
Zhledém k temu, že sém nemjél doma nic na jedlo, vitáhnúla Sonička s kapéc svojého monglomeráka jetí bochnig chléba, zelénu štryclu saláma (asyk bíl přýrodni) a dyš sa s téj guče, co vitáhnúla s ponoški, oškrabálo blato, mjély zme ájy masélko.... Fčýl sém vjeděél, že toe ta pravá. Celí večér zme na sebja čučáli jag dva vorváni na plážy, šeptála mje do ušénka slova láski, že budu moset zajýt k ušnimu. Pag sa sprčýla a že sce glgat. Já sém ešče nigdi alkahól nekupovál a bíl sém f téjtok oblasti tag nejag neskušéni. Sonule ne... Hrábnúla za vístřych, aš ve mje hrknúlo, že bude scet tén stik, ale ne eeee.... Vitáhnúla s tama ušmudlanú a polopráznú pléskačku ruma, kerú mje podála.... Tedi, aš potem, co viprázníla jejý opsach do svojéj čuně. „Maš pro dalšý ripáku!“ láskiplno na mja zařvála. Ano..je to ona.... Je to roba, na kerú sém čekál celučkí žyvot. Srdénko mje skáče jag postřeléni glokán a ja fyčým do opchoda na rúšku, abich jéj splníl jejý romantycké přáni. Šag to, že mám poslédni dvje stofki, nevadi, lebo sa mje to storázy vráti, aš mja cérečka začne žyvyt. Tolyg ščestí najednúc... Moje hledáni sa mje oplatílo. Fčýl možu řéct, že nelytúju ničého...
Valým richlo dom, abich bíl co nájprf u svojéj mišyčki, u svojéj kopřývi, bodláčka mojého uschnutého... Dveřa ot fchoda sém rozvalýl jag Šwancynégr hordi zloduchúch a schodéčki brál po štyřech. Mno.... šeskrát sém sebú na nich hodíl dršku, toš sém u dvéřy potem vipadál jag náčeňová hadra ve psým kotcu. Ale nedbál sém...
Žýýýýš, to je hodnučká děfčýca. Ájy dveřa mje nechála odevřýte. Určyto na mja huš čeká f postélce rozbaléna jag vánočný dáreg ve třy ráno po vánocách... Určytě má zrichlény dych a f očénkách túhu se mnú celučyčkú noc prešpásúvat... Srdénko mje može krčyském viskočyt zrušénim, pazúri sa mje třepú jagdibi držéli zbýjačku... Rozrazýl sém dveřa do ložníce, rozebjech sém sa a skočýl plávmo na postélku za svojú láskú...
Kuva... Gde je betla? Přy pádě na betón, gde nebíl najednúc ani muj ušúchaní koberéc, sém sy nepřypadál uš ani jako tá náčeňová hadérka. Nepoznávál sém svuj bit. Šecko ukluděné, fšude pořádeg, ani kúsek nábitku neostál... „Soničko?“... neotpovýdála. Eném nevým, gdiš scéla uklúzat, proč šecko viházála. A gde to je?... Asyk mja scéla překvapyt a kúpyt nové zařýzéni bitu, neš sa vrátim z nákupúch. Myláčeg. Fčýl chudérka moja asyk negde vibýrá nové vibavéni do našého hnizdéčka a s láskú na mja mislý... A tén náklaďak, co sém viděél otjýžďat ot našeho domu, zřejmje vivážál tu moju veteš na zgarb. Myluju ju...
Mno... Čekál sém deň..... týdeň..... mjesýc.... Za křy mjesýce a náfščevje nekolyka zastaváreň, gde sém vyděél vibavéni svojého bita mje stékla s očénka slzéčka sklamáni. Zřejmje mja opustíla... Obrála mja a vzála sebú y kus mojeho srdéčka. To, že mosým fčýl doma sedět na bednách ot banánúch mja ani tolyg neštve, jako to, že sebú zebrála y kúseg mja.... Potfóra jedna...
Ale stejno ju mylúju a budu na ňu mislet po zbiteg svojeho žyvota. Supér baba...

Trošénka poézyje:

Řýkála sy moja mylá,
že su pjekná trupka...
Odendu ti a ostáne
po mje eném kupka...