Dizlektykúf deňýčeg - 2. Jag sém sačál študírúvat

Diš sém vlézl do pubérti, našy sa rozhodnúly sa převekslóvat na moravjénku, kerá mje dála áji to, co sém nescél.
Na svoje čehúnské maníri sém zapomjél za nekolyg ročkúch a fčýl su konéčno moravág jag polénečko. Ve školy mja áji súdruška učýtélka býla do lebeně, bo takého hňupéčka vráj ešče nevyděéla….. A že vyděéla áji sloňýho muža, jag žére koňóvy obrog…
Mno…. Dyš pomínu hrozbu zvlášní škóli f pátéj třýdě, bíl sém študént k pohledáni. Učýtélki sy mja přehazováli jag hórkú ertéplu ze třýdi do třýdi. Asy sa mja scéli nabažyt šecki, bo sém bíl rostomylí a hučénlyví ogáreg, kerí vimíšlál rúzných ftákovýneg, keré zpestřováli náž nudní školskí žyvot. Diš ředitélce škóli hořéla nohavyca ot mojéj fkusno virobenéj petárdi s pravýtka a alobálu, řékla, že tag nadaní študént mosý nutno na psichyjátryju. Asy nejaká visoká škóla pre nadaních ogárkúch a cérečeg.
Toš mja mamjénka přyhlásýli na gimnásyjum, gde sém mjél začýt svoju slybnú garyjéru. Přyjýmački sém prosrál na retichu a profesórum sa mja tag sželélo, že mja áji posratého přyjály. Diš sa to mamjénka s tatú dovjeděély, vískály jag malý pajtášcy na pýskovyšču. Do dneskáj sy panatúju, jag tata búchál lebeňú do stěéni nat televyzú, aš mu tékla s čuně červéna a fúrt řvál:“To néjni možné, kuva, to néjni možné!“
Prví školskí deň scély našy, abisém vipadál jag ze škatúlki, toš sém dostál námořnickí obléčeg a ájy sém sy mohél vzyt nové gumáki, keré mje skovávály pot stromečeg. Ájy zmyjofku mje mamjénka přemáchnúli f potoce, že abich vipadál trocha yntelygéntno… Vizbrojéni, zlomenú tuškú a upálénim pravýtkém, ot kerého mjéla ešče ředitélka záklatki vipálení fleg na řyti, sém sa s našýma odebrál do gímpla. Tata áji naleščýl vydle, abizme bíly na úrovni, jag řýkál.
F šatni sém sy vizúl gumáki, coš vječýna študéntúch doprovázála slovi:“To je humúz!“ a doprovázála to pádém na čuně. Papuče sém sy vzál reprezentatývni, s plišovú holúbjenkú na každéj čapje. Lúbíli sa áji školnikóvy, bo mja honíl po chodbje a řvál:“Navál jych sém, debíle!“ Nedál sém sa a hrdíno fkročýl pjet mynút po zvoněéni do třýdi, gde mja huš očekávála súdrška profesórka a zbiteg študéntúch, keřý sa stačýly probrať z mojho zúváni. „Dobrí deň Franťyšku.“ mje řékla. Boha, co baba nevý, že sa menúju Fránceg?…..Mosý sa ešče hodně učyt o mezyluckích stahoch, baba jedna nedoštudovaná….
Sédl sém sy podla jejych ynštrukcý do druhéj lavyce, gde nigdo neseděél…. Po přestáfce huš neseděél nigdo ani f súsedních lavycách – fajnofki. Dyš sém odehnál kniškú fizyki hejno múch, bílo f téj třydě áji fájin. Dokonca sa mje tám rísovála áji žyvotná lázka… Mařénka Krupyčkovyc na mja fúrth čučála spoza svích dyjoptryckích popélnikúch a mezy jednotlyvíma zvracáníma sa na mja áji usmývála. Nebéru to, že sa šklebýla, jag řýkál Jožýn Matějúch…… To bich přeca poznál, lebo néjsu aštag blbí.
Prvňý deň na gímplu probjech bes problémúch, diš nepočýtám třycet spolužákúch na áru a dvje profesórki v mlobách potem, co sa v mojéj blískosti hluboko nadéchli, abi mje vinadáli za nedostatečnú higyjénu. S pocytém dobro vikonanéj roboti sém nazúl svojych gumákúch, papuče vložýl přetpysovje do regálka, gde okamžyto začali scýpat muchy a odebrál sa dom.
Mamjénka mja výtáli jag mynysra zemjeděélsvy. „Toš Fráncku, vikládáj, jag to bílo mezy týmy yntelygéntámy? Zapadnúls?“ Dibi vjeděéla, že mje zapádli eném klúče ot matšále, kde sém spál, do kanála, bi mja vilýskála jag prezydénski prápor svoju fanglu ve vjetérku.
Diš sém sdělál gumáki áji ve svjeráku ponoški (asy dostanu po čuni ot tati, že sém mu ho strhál), yšél sém sa k našéj studni, gde prosakúje huš deset ročkúch hnojúfka, umít. Navoňaní našým parfémém KOKOTŠANÉL sém sa odebrál gu stólu, gde huš mamjénka prosřéli gu žrádlu. Diš sém sa ofrňovál, že potkáni garbenátki mje huš šestí deň f týdňu nelezú, řékla, že sém na téj prestyžni škóle nejag spanščél. Toš sém do sebja narvál áji garbenátki, áji ti čérne erteple a šél pořýdit slépki a to naše prasa, keré vipádálo jag chrt, bozme mu šecki pomíje ždicki zežrály k večéřy…
Potem sém popřál majénce áji tatovy brú nocénku a yšél sy rozestlať svoju slamu do maštály. Nájprf sém ale mosél svoje tělénko procpať dírú pot vrátáma, abich zamaskúval stratu klýčúch. Potem sém kopnúl našého rachityckého hřepca Šemýka do řytě, bo mje srál na lúško, vidlámy sém sy rozeslál a ulech gu spánku. Toš moc sa mje f téj škóle lúbý, sém sy lybovál, neš sa mje smradém ot Šemýka zavřéli ogále. Mislým, že budu dochtór lebo hučytél…. Brú nocénku, Šemýku, brú nocénku fšy áji potkáně, brú nocénku moje poscané gatě…..Boha……sém sa zapomjél přet spanim viscat….. Ale coš….šag to do rána uschne a budu ve školy ešče oblúbenějšý…..

Trošénka poézyje

Nebeč milá moja,
že sy jag noc škaredá…
gdiš do mojho hnoja
každí večér usedáž…..