Pro Lucinku

Těžko se mi píší tyhle řádky
Slova co znamenají pro mě mnoho
se brzy spojí v první stránky
Bez nikoho…..

Víš v pohádce by bylo všechno jinak
Byl by tam princ a dobro by zvítězilo
Láska by tekla proudem a všem by se krásně žilo

Ale mé slova se pohádkou nekončí
I když zprvu to tomu tak bylo……
Jen co člověk první list otočí
A začne číst..
Tak najde prostý život..

Život jaký je a jakým se stává
Když světu se už pohádek
Tolik..tolik nedostává…

V té pohádce já chtěl bych žít
Víš smět si svou princeznu zasloužit
A s láskou v krásné zahradě věčně snít

Ale není mi souzeno asi to tak má být
Já nejsem princ a kolem je všednost
Kde v pravidlech se topí bezmoc……

Tak tedy píšu mezi řádky
A promítám si všechno krásné
že vrátí se mi jednou zpátky
dříve než mé tělo zhasne….

Pohádka o létě o tobě o světě
Kde dobro vítězí kde zas princ
najde tě..

Kde já se v rytíře proměním
A před zlým světem tě v náručí ochráním…
A svou láskou tě do sebe zabalím…..

Budeš mi chybět lásko ale pamatuj
V pohádkách slzy se neroní..

Že život se v příběh promění
a jen v našich srdcích
se stane příběhem co nikdy
se neskončí……….