ŘEKNĚTE SLEČNO

Básnička je ze sbírky BÁSNĚ Z BATOHU. Byla psána před více jak dvaceti lety a neměl jsem při jejím psaní nikoho určitého na mysli, žádnou slečnu. Jen tak mne napadla.

» autor: Jan Maren

» Básně / Ostatní

Řekněte slečno, už jste někdy žila
tak prostě jako duha která pila
z kalíšků plných rosy ?
Se vším jste prostě souhlasila
ač mnozí pozvedali nosy,
protože všechno ve Vás souhlasilo
život a láska, pravda, milování
a Vy jste byla jen dnům odevzdání,
domova vědomí a přesto dálka ?
A mír byl, - ač mohla být válka ?
Ačkoli ne právě nejlépe se žilo
Vám přesto se tak krásně souložilo
a Vy jste víc nic nechtěla
než prostě nežít už jen z toho těla.
Vám prostě nádherně všechno bylo jedno
a kdyby hrobník rakvi řekl : „ Bedno, teď
stloukl jsem tě pro tu pannu ! „
Vy usmála byste se a řekla : „ Já zas vstanu ! „
Že lhostejná by Vám byla i ta smrt ?
A když se Váš manžel s Vámi někam vrt
ač bez domova a napůl chromá,
Vy jste s ním ráda šla a všude byla doma ?
Protože patřil Vám teď celý svět
a Vy solí země jiným, v plném květu
zas patřila jste jak ta lampa světu
a sama v sobě, v sobě tak hluboce
že neznala jste strastí, trápení a nemoce ?

Tak vidíte, slečno, že jste nežila
a doma, doma, tam jste také nebyla.
Tak poslyšte teď slečno, slova rozhodná :
Ač vdaná každou buňkou, víc nebyla jste svobodná
než žena vdaná, zadaná . . .
a zbožňovaná, milovaná. . .