Odpuštěno

Už dávno nejsem to naivní dítě
myslíš si, že mi můžeš lhát do očí
jsem rybka lapená do velké sítě
teď nechám smutek, ať si mě zotročí.

Když selže důvěra, co zmůžu ještě
pláč nestačí, slzy jsou málo
slýchávám zpívat kapičky deště
ani ty nesmyjí, co se již stalo.

Tisíce otázek a žádná odpověď
ty mlčíš a já křičela bych
jsi falešná jako pozlacená měď
co v srdci vyryla hlubokých rýh.

Nevědomost mi dávala křídla
co slz a úsměvů bylo promarněno
skončila tma, v dáli světla svitla
a vše, co bylo, je odpuštěno.