procházka v oblacích

hoooodně dlouhý
» autor: Marcone
odešel chlapec do světa rázně
chtěl poznat nové lidi, kraje
utekl otci, matce.
bez bázně
na dospělého si hraje

města střídají vesnice
louky lesy silnice
kloučkovi všde se smáli
vždyť je tak malý

obcházel statky
o práci snažil se žádat
vyhnali ho
vždyť měl by od matky
z prsu ještě mléko sát

s pláčem utíkal,
pěstičkami hrozil
sám o sebe by se postaral
teď v beznaději se topil

žebrotou žil
to přítel jeho jediný
a toulal se
a poznával
že sic je nevinný
jeho osud nikoho nezajímal

Zahořkne ?
Přežije ?
kdo znát může
co v dětské dušičce se odehrává
vztek jeho srdíčko zmáhá.

Plynou měsíce, roky ubíhají.

ješitní lidé pomalu poznávají
že v mladíka dítko to malé vyrostlo
najednou ho u svých dveří rádi uvítají

jaká to zmněna ..

vidí v něm muže, pracovní sílu,
už nikdo nevzpomene na kloučka
potřebují jen další ruce k dílu
za pár drobných
nocleh
chleba skývu

však muž ten mladý
snad moudrý, snad hrdý
jen s díky odmítá
v mysli své přemítá
mstít se,
a vlastně zač
pro lidské slabosti působit pláč ?

tím jedním z nich by se stal
toho nejvíce ze všeho se bál
odpouštět se naučil
za vše moudrému starci vděčil
který na pokraji smrti se ho ujal

poznal že v chudobě není špatnosti,
Z bohatství jen strach a mamon
a taky hodně hlouposti
ale on nebude Harpagon.

v rací se teď k rodičům
pozná je ?
rodný dům ?
Jejich syn
však pamatují ještě ?

když odcházel do nekonečného deště
slyšel otce lát
matka volala ho zpět
už dvě desítky let
co obešel svět,
chce jim vyprávět
matičku na hruď přivinout a líbat
otce pozdravit
a už jen šťastný být

Už nebude utíkat.

ten dům
kde poprvé světu zakřičel ...
dříve stál tady přec !
dnes ho však neviděl

od lidí se dozvěděl
že dvacet let tomu
co otec v bouřce
po zásahu bleskem uhořel
poté bláznovství a slepota-
matčin zlý úděl

Není tu již tři léta.

smrt zlá
naději odnesla.
osude jaká to zbabělost
Bože !!
tohle je spravedlnost

umíš jen nemohoucí pokoušet
a ještě bavíš se tím
přízeň vynucuješ si modlením
v beznaději necháš nás utápět

tak věř že už v tebe nevěřím
Tipů: 12
» 25.08.12
» komentářů: 10
» čteno: 727(14)
» posláno: 0


» 25.08.2012 - 13:20
krizekkk
No ty jo, takový vyprávění... no dobrý, jo. st :-)
» 25.08.2012 - 13:27
krizekkk: Chlape dík .-)
» 25.08.2012 - 13:37
Věřit či nevěřit, stane co má se stát ?
Četla jsem s napětím, ST ti za to musím dát.
» 25.08.2012 - 13:40
Kapka: I tobě patří mé díky. Vždycky, když dávám nějakou dlouhou záležitost, tak mívám obavy, jak to čtenář příjme, protože ne všechny to upoutá a dočtou až do konce.
» 25.08.2012 - 17:08
dočetla jsem... a dospěla k ST
» 25.08.2012 - 17:15
Také jsem se nemohla odtrhnout, jen v závěru ???
Nikdo kloučka nenutil, aby odešel a vrátit se mohl dřív, než bylo pozdě a proto svádět vinu na kohokoliv je nejjednodušší - ale je to jen můj názor, jinak dílko moc pěkné
» 25.08.2012 - 21:43
přečtu znova...ST
» 26.08.2012 - 10:40
Docela drsné...ale příběh hezky sepsán, všek nemusel utíkat, nikdo ho nevyhazoval, tak proč se potom rouhá...každý strůjce svého štěstí.
» 26.08.2012 - 10:46
Verena: Rezina: Květka Š.: básněnka: Děkuji Vám všem. K tomu konci. Je to v podstatě jen projev lidskosti, v celé své kráse. Když člověk dospěje, neznamená to nutně, že psychicky zesílí, i když si to myslí. Jen krize ukáže slabosti. Všech, bez vyjímky. A to se to pak okolo sebe kope :-))
» 27.08.2012 - 20:43
Za hloubku příběhu ST! Cesty k poznání bývají někdy hodně těžké...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: božská dovolená | Následující: letně vzletná

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.