Cesta...

V černých brýlích
dívám se tmavě
vítám hosta
co mě navštívil
potměšile

" Pláčeš? "
" Prším."

" Nepospíchám.."
" Pozoruji přes svůj déšť svit lampy
začátky a konce světla
nejásám, nekřičím"

" Bojíš se? "
" Ve svitu měsíce strach necítím
snad ráno přijde vichřice
vezme mi i střevíce,
já zůstanu mnou
s příchutí skořice."

" Máš hranice? "
" Plamen hoří
pálí, když přiblížíš se
nejvíce.
Popálí mě, nepíchá
o svůj trn odřít se
bolí
víc."

" Máš zbraň?"
" Mám
jsem jí já
bolím přes světadíl
pykám v příčinách
malomocnosti. "

" Hřeješ? "
" Ve výškách je chladno
temno
v příměří usínám
hřeji odemykáním
vět. "

" Znáš? "
" Mám léta praxe vidění
vím pár kázání
toužím však znát
z poztrácených kapes nekonečno
bez uznání."

...

Bez černých brýlí vyhazuji hosta
moc se ptá


...

nechci gesta
nespavost
je dnešní moje cesta

...

Umět uplácat z hlíny
nedokonalou figurku
jménem smíření
ukázat ti svit měsíce
bez uzavření

Umět tě zadržet
tvým myšlenkám
beze slov
píšťalkou
otevřít srdce


jak jen říci
že neoněmělo?
jak uvařit sílu
jak bezbolestně odoperovat
kýlu
zkamenělosti?

...

Ještě málo umím
sedím u tebe
mé přátelství s tebou
jen ty ho nevnímáš
bohužel

...

střílíš
naprosto přesně
cíl byl
dokonale zasažen