JAN MAREN A DIVOŽENKA

Ta divá žena si nepřeje abych uvedl její jméno, tak jsem ji poslechl. Existuje láska nejen na první pohled, na první dotek, na první společnou noc, ale i na první slovo. Na dálce a fyzické přítomnosti vůbec nezáleží, protože je to Pámbu, který uzavírá tyto svazky - nikdo jiný.

» autor: Jan Maren

» Básně / Láska - vyznání

Je to jen taková povídanka
jak sešli se Jan Maren a divoženka
Bylo to na jaře, byl máj, byl lásky čas,
zas k lásce zval hrdliččin hlas. . .

Nevyzpytatelné jsou cesty Boží.
Při tanci nesešli se, či někde na nároží,
ba ani nepohlédli si oba do očí,
v lásce na prvý pohled,
co člověčím srdcem tak zatočí.

Sešli se oba na internetu, jen virtuálně,
ostatní projevy náklonnosti hledal bys marně.
divoženka napsala jen jedno slovo prosté,
a Jan hned cítil, jak v něm láska roste,

a také jí to ihned bez obalů řekl.
Však bůžek Amor u ženy jen
vždy malé housky náklonnosti pekl,
a žena je vždy zprvu velmi zdrženlivá.

Tak už to snad u všech žen světa bývá.
A tak i ona se bránila zuby nehty tomu citu.
Však proti lásce nenajdeš nikde krytu,
a ani bunkr podzemní ti nepomůže,

protože láska je jak poupě krásné růže,
chce kvést a růst do slunečního světla.
Dnes oba ví, že ta jejich jim vzkvetla
jen jedním slovem, ač bylo tak prosté.

Ptáte se jaké to slovo bylo ?
Ptejte se poprvé i posté.
Má každá láska tajemství svá,
co za žádnou cenu neprodá. . . .