Čí chleba jíš ...

Odrovnaná černá vrána,
co zbělelo jí peří
Hbitě z hejna vykázána
Kdopak jí teď věří?
A co jen zkusí!

Mezi husy nepatří,
havran se s ní nebratří
a kačeny?
Také jinak zbarveny

Tu na kraji vesnice
zakdákaly slepice
Mezi nima černá, bílá
Vrána přitulila se k nim hned

A odpověď?
Okamžitě pryč teď běž,
ty pod sebe nehrabeš!

Pak uviděla haldu uhlí,
co černě září do dáli
Vlétla do ní jak do truhly ...
Přece jen ji dostali!

A tak se děje zas a znova
u zvířat i u lidí,
kdo nezpívá stejná slova,
toho jiní odklidí ...