Popel

Chladivý vánek pálí mě v plicích,
procházím kol vyprahlých stromů,
kol těl – zdánlivě spících,
blížím se také vlastnímu skonu….

Popelný prach vplétá se do vlasů,
ucpává póry…
U Boha klečím s prosíkem o spásu,
blíží se ke konci šílená story.

Dnes, až ulehnu do peřin
– měkkých jak hedvábí…
Postačí chvilka – jen pouhých pět vteřin,
než bezesný spánek k sobě mě přivábí…

Možná pak vzlétnu k šedivým oblakům…
Možná vsáknu se do půdy s deštěm…
Možná s červánky dám sbohem soumrakům…
Možná propluji neslyšně městem…

Možná ze srdcí jak laciný parfém vyprchám,
možná nezůstane po mě ani otisk v látce…
Však popel jsem a v popel se obrátím,
ať žiji dlouze a nebo krátce….