Stmívání

Slova se sypou v okvětí mlčení
co všechno poví
běh věcí nezmění
na cestách jsme stejně stále dál....

kouř z komínů padá do ulic
na nebi první roj létavic
shořel v dnešních červánkách
v dálce jenom rudý prach

v prasklinkách duše
v slunečním kotouči
vidím, co nechci
co nikdy neskončí

a není to nic, o co by jsi stál...

troubím do ruliček uschlých listů
třeba mě uslyšíš v stmívání
třeba se vrátíš k tomuto místu
ještě zbývá i čas na snění...

kdoví....zatím putujem z hvězdy na hvězdu
hledáme každý svůj kousek duše
někdy se ztratíme vlastnímu osudu
a největší přání vyznívají hluše.

Slova už zní jenom velmi spoře
hučí prudce plynoucí čas
a událost dneška už působí staře
smysl všeho zůstává v nás....