mami, odpusť

"Měla bych odpustit?
Žes způsobil mi ránu?
Měla bych odpustit, že roním slzy,
když jdu spát i když ráno vstanu?

Že vzal jsi mi klidný spánek,
že již Tě neobejmu...
Že vytratil ses v chladný vánek?
Že před bolestí a steskem,
ač šla bych kamkoli....nikam neodejdu??"

Tohle není řešení.....v srdci by dle mého nikdy tu černou ránu nezacelilo odpuštění.....možná pochopení ano...drž se....

tulkava: Řekl bych, že odpověď předčila Dílo samotné. Díky.

Řekla bych totéž, co Tulkava tak pěkně vyjádřila.

Hm... rodičové se mne neptali, zda chci na tento svět (nebo o tom aspoň nevím). Tolik k tomu "odměňování se za příchod na svět". Jinak silná báseň na strašné téma, obdivuji Tvoji odvahu se do něj pustit... už jen za to by sis zasloužil... ST samozřejmě :-) A ještě k tomu se Ti povedla, není přehnaně sentimentální, i takových básní je třeba. K zamyšlení. Co je to špatný člověk - pro každého to znamená něco jiného... a že doufám, že to je opravdu jenom imaginárium.

Není na světě horší věci
jako pohled na rakev vlastnímu dítěti ...

ST

pochopení..je jediná cesta žití...

Vzpomněla jsem si na píseň Slzy tvý mámy šedivý.
Myslím,že mnohé jde napravit.