Staré duše

báseň v próze
» autor: Martin Kredba
Já se rozpomínám a pak rozpínám se do dvou světů, probodnu je otázkou, proč se mince v tajemství otáčí a něco se v srdci nechce rozplynout. Toulání po nevědomých galaxiích se naplní ve snech a pak jen stojím před stárnoucími vraty. Pohledem tu planetu pohladím, zase polaskám a vezmu ji do náručí. Nechám tam to teplo schoulit, všechny ty vody a staré duše, co bloudí, a přesto v těch mořích za jasným cílem plují a za světlem. Dva světy spojí se tím - já vím, dva světy splynou v gametu sblížení. Držím knihu a nečtu ji, protože jsem v ní, a nečtu ji, protože ji znám. Jsem květ a muž s ženským kloboukem, zas v tomto světě uvadám. Ach, zalij mě, pokrop mě vodou živou, ať prorostu skrze ztracené, skrze trápené, skrze jehelníček, co bodá mě jen tou představou.
Tipů: 13
» 14.08.12
» komentářů: 3
» čteno: 1045(19)
» posláno: 0


» 14.08.2012 - 10:08
Dobrá práce***
» 24.08.2012 - 09:50
myslím,že jsi to pěkně vySTihl...vše už známe a přesto znovu objevujeme...nádherné
» 03.05.2024 - 20:35
Super

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Na vlnách věčností | Následující: Zítra se zuji

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.