Na okně sedí touhy
Občas se něco ztrácí...
» autorka: Marta Valenová |
Na okně sedí touhy
zapomenutých krás
a z křídel motýlích se ztrácí jas.
Z oblázků srdce darované
smývá ho voda už je vzdálené.
Slzu ti z řas utírám naposledy
puzzle ze vzpomínek poskládané
není dokončené.
Chybí dílek jsem věčný snílek
co rád se vrací do pohádek.
Ne, jsem teď a tady...
zapomenutých krás
a z křídel motýlích se ztrácí jas.
Z oblázků srdce darované
smývá ho voda už je vzdálené.
Slzu ti z řas utírám naposledy
puzzle ze vzpomínek poskládané
není dokončené.
Chybí dílek jsem věčný snílek
co rád se vrací do pohádek.
Ne, jsem teď a tady...
Tipů: 11
» 09.08.12
» komentářů: 13
» čteno: 671(18)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Těla | Následující: Otvírám stránky