Poletím...

Až jednou potkám člověka , co mi nabídne křídla, poděkuji..
Posadím se na vysokou střechu a budu se dívat a přemýšlet, kam poletím.
Budu se dívat na malé lidi , co někam spěchají, budu se dívat na jejich tváře a jejich pohyby.
Budou uspěchané, jako je dnešní doba, pořád někam spěcháme. Z té střechy se budu dívat a přemýšlet, jak se kdo má,jak moc pospíchá nebo jen tak,jak moc přemýšlí,jak moc bolí ho něco,jak moc je šťasný, zamilovaný, veselý, smutný, přepracovaný,...
Budu se dívat, nebudu slyšet nic, ani dech.
A pak ty křídla vrátím, protože létat mohu kdykoli.
Děkuji za křídla, já přece jen zůstanu na zemi..a budu se dívat a poslouchat.


Chci slyšet lidi dýchat..