LOVE ON /AIR/

Tisíckrát sněný sen
se stane skutečností?
Napořád?
Tisíckrát toužená
skutečnost se stane vzpomínkou?
Jednou snad?
Bílá křídla, jemné dlaně
tiše srdci odevzdané.
Tisíckrát sněný sen....
představa, medová iluze
...
do mraků psaná, do léta
...
kampak odlétá/š?
----
/a viz můj komentář k předešlé básni/
***

hmmm... bolíš až do konečků prstů... a Hazentla to řekla skvěle!!!

Čím je mu blíž
tím více vzdálená
všech proměn proměna
až i bez očí uvidíš :)

Někdy se pokorné smíření jedinou možností.

Netuším. Neznám Radu. Tak pouhé ST

Má odpověď: Odlétám na Sever... "o) (Moc dobře napsáno***)

až moc smutné na to, že je to zase jen velmi lokální úsek dočasných pocitů, které budou brzy (třeba již zítra, pozítří...) jiné a dost možná daleko radostnější...na druhou stranu z čistě poetického hlediska to je špica špic! :-)

Krásně poeticky našleháno do modré, ale ozdobeno bambulkově smutně...

Moc hezké, tolik pokory s kterou přicházíš, líbí se mi moc.))

Trýzeň lásky je neuvěřitelně odzbrojující.

Co slovo, to skvost, ST bez váhání.

Řeknu to prostě: chytne za srdce.

prostěvinikající!!!

vzdálenost může mít různá měřítka...

fantasticky, parádně, skvěle, úžasně napsáno.. tady je ST málo!

přidávám ST i když jsem ji objevila až teď...

krásná

Skoda, ze uz nepises. Vzdy jsem se u Tebe nasla.

Milena:
Děkuji...
Leč jsem básnirkou bolesti a teď žijí ve štěstí (?) :-),
tak inspirace uz hojne neni,
a verše čekají.

Krvácím do sněhu,
čekajíc na něhu,
navenek všeho dosyta,
srdeční hradba dobyta,
leč
po duši cvalaji kopyta.

V tichu kroku mrzne slza,
už brzy,
někdy jsem (konečně!) drzá,
zamrzí,
chybím (a chybuji),
vím to,
ale...
jen já....
....

Krásný podzim, Mileno.
Bambul