Hlásné trouby

Pitomci ti chtějí dávat moudra lásko,
žebráci radí jak naložit s penězi.
Lháři ti tvrdí, že nejdál dojdeš s pravdou
a falešní přátelé čekají na tvá obětí.

Dvakrát rozvedení ti chtějí radit v lásce,
slepci ti tvrdí, že nejkrásnější je nebe na jaře.
Seschlé stařeny se smějí tvojí první vrásce
a životní ztroskotanci žvaní, jak je skvělé býti na hoře.

Tihle všichni ti chtějí dávat rady,
kázat moudra, být tvým svědomím.
Hlupáci, lháři prostě všichni do hromady,
s vrozenu drzostí se ti plíží za štěstím.

Maková panenko, svět je plný hajzlů,
o tom vím své, znám jich mnoho desítek.
Nepřejí ti úspěch, talent, lásku
a smějí se když se ptáš: Vážně musíte?

Rozhlédni se modroočko kolem sebe
a nesmutni svět není zas tak zlej.
Je pravda, že zněj občas zebe,
jsem tvoje slunce tak se ohřívej.

Vděčnost je slovo se kterým se mrhá.
Přítel? To slovo ještě někdo zná?
Svědomí? Znám, před tím se prý špatně zdrhá.
A naděje? Kde se ta kurva schovává?

Miluji tě Ďáble v ženském těle,
tak neplač vždyť už skoro neprší.
Ať všichni navzájem si vlezou do prdele
to jediné je vždycky potěší.

Ozvou se lásko husy potrefené,
já myslím, že ne vždyť snad ani neumějí číst.
Jenom zloba a závist, ta je žene
a proto obracíme spolu další list.