STRACH
Jen tak...u piva...
» autor: Houda |
STRACH
A někdy se bojíme stmívání
vyslíct se a lehnout si do postele
to, že na svým těle nebudem mít
ani deci obrany před útoky...
A někdy se bojíme svítání
vstát a podívat se do zrcadla
to, že na svým čele uvidíme roky
ty léta co nás zjizvily...
A někdy se bojíme mluvit nahlas
každá věta v nás rezonuje na chvíli
jako ozvěna v cele...
A někdy se bojíme mluvit pravdu
zvlášť, když zasténá tak osamocena
a tak sama zebe...
A někdy se bojíme sami sebe
to, že se budem večer bát
lehnout si do postele !
A někdy se bojíme stmívání
vyslíct se a lehnout si do postele
to, že na svým těle nebudem mít
ani deci obrany před útoky...
A někdy se bojíme svítání
vstát a podívat se do zrcadla
to, že na svým čele uvidíme roky
ty léta co nás zjizvily...
A někdy se bojíme mluvit nahlas
každá věta v nás rezonuje na chvíli
jako ozvěna v cele...
A někdy se bojíme mluvit pravdu
zvlášť, když zasténá tak osamocena
a tak sama zebe...
A někdy se bojíme sami sebe
to, že se budem večer bát
lehnout si do postele !
Tipů: 15
» 24.07.12
» komentářů: 9
» čteno: 684(14)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.07.2012 - 10:40
ttragelaf
... je to tak lidské ! Pro pochopení nás a pro útěchu. Nevím, jestli pro omluvu. Ty verše jsou smutně hezké.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: JAK POHASLA | Následující: PÁN BŮH S NÁMA