Střípky čekání 17. července
...
» autor: kavec |
***
kdy přilétají vrány
aby sesbíraly všechna zrnka
našich snů a skutečností
je krvavá noc ranního úsvitu
kdy slunce vychází v krvi červánků
a hladina řeky je nehybná
jako stromy a sochy
ve kterých se ztratila
sochařova duše
čekám na odpoledne
kdy zaklepeš na domovní dveře
ale stále nevím
zda li smrt nechodí
mnohem rychleji ...
než ty ...
***
je dokonalé bezvětří
stromy stojí ve vyrovnaných zákrytech
a z oken čekárny
je dosti podivný výhled
na jeden buldozer
co jezdí z kopce do kopce
a rozhrnuje tuny navezeného písku
jako by si neviditelní andělé
stavěli to největší
království nebeské
ze sypkých obláčků ...
protože v nebi došla
božská stavební hmota ...
***
prázdno -
a já si stále říkám
že tady bývalo plno
jako by všechny lidi
vysály ty anonymní bílé stěny
masožravé nátěry
v lepkavých květenstvích
barevných kytek ...
ale nebude to dlouho trvat
a prázdné židle se znovu naplní
lidmi hledajícími spásu a záchranu
v těžké nemoci ...
co nikdy nemohu pochopit
že je tady vždycky více
bílých modlících se andělů
než pacientů ...
prostě Bůh nás nikdy neopouští ...
***
kdy přilétají vrány
aby sesbíraly všechna zrnka
našich snů a skutečností
je krvavá noc ranního úsvitu
kdy slunce vychází v krvi červánků
a hladina řeky je nehybná
jako stromy a sochy
ve kterých se ztratila
sochařova duše
čekám na odpoledne
kdy zaklepeš na domovní dveře
ale stále nevím
zda li smrt nechodí
mnohem rychleji ...
než ty ...
***
je dokonalé bezvětří
stromy stojí ve vyrovnaných zákrytech
a z oken čekárny
je dosti podivný výhled
na jeden buldozer
co jezdí z kopce do kopce
a rozhrnuje tuny navezeného písku
jako by si neviditelní andělé
stavěli to největší
království nebeské
ze sypkých obláčků ...
protože v nebi došla
božská stavební hmota ...
***
prázdno -
a já si stále říkám
že tady bývalo plno
jako by všechny lidi
vysály ty anonymní bílé stěny
masožravé nátěry
v lepkavých květenstvích
barevných kytek ...
ale nebude to dlouho trvat
a prázdné židle se znovu naplní
lidmi hledajícími spásu a záchranu
v těžké nemoci ...
co nikdy nemohu pochopit
že je tady vždycky více
bílých modlících se andělů
než pacientů ...
prostě Bůh nás nikdy neopouští ...
***
Tipů: 12
» 21.07.12
» komentářů: 5
» čteno: 657(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.07.2012 - 12:36
Je-li to Bůh, nevím
nejsem "věřící"
jsem deista
A tím víc vím, že smrt chodí
fatálně, přesně tak jak má
ač bolí to
má to svůj smysl
Jsem si jistá ***
nejsem "věřící"
jsem deista
A tím víc vím, že smrt chodí
fatálně, přesně tak jak má
ač bolí to
má to svůj smysl
Jsem si jistá ***
» 21.07.2012 - 12:55
nad všemi jednou vrány zakrákají,dříve či později...i smrt už jsem potkala i zázrak narození..vše má svůj smysl,jak řečeno výše..ST
» 22.07.2012 - 12:29
Jen těžko by člověk, sedící v takových zdech, psal poezii s jiným nádechem, než smutným... a jak moc o tom vím... Stále držím pěsti a myslím na Tebe! Jana
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Žlutá hvězda | Následující: Dnešní střípky čekání ...