Bronzový

Jednoho letního odpoledne
jdouc po ulici, směr neznámý
upoutala mne fontána
nejen, že byla plná malinovky
která zurčela trubkami vodotrysku
návdavkem k tomu
byla obklopena stádem bronzových koní
zřejmě se, rozpáleni sálajícím sluncem, které jim svítilo neúprosně do očí
přišli osvěžit
jeden z nich se pomalu otočil
pohlédl na mne obroučkami brýlí
na dálku
vypadaly jako trojúhelníky božího oka
posléze promluvil
paní, rád Vás znovu vidím
užasla jsem, Vy na planetě Zemi?
Ano, kdysi jste mne pozvala do tajemné hospůdky
se zvláštním názvem.."Zapomnění, aneb Jiný Stav duše"
pamatujete?
právě jsem se vrátil z dovolené
relativního času mám dostatečné zásoby
roztřásla se mi kolena tím překvapením..
po chvilce povídám, pane zvu Vás
mám několik velmi výhodných voucherů, můžeme jít na oběd
usmál se, zaržál nadšením a kopýtky vesele zazvonil o dlažbu..
vešli jsme tedy
na stolech bílé nažehlené ubrusy
připomínaly trochu ledovce kdesi u Grónska
číšníci ve fracích
vypůjčených od tučňáků z polárních krajů
nás úslužně odvedli ke stolu neskutečného blahobytu
jídelním lístkem vládla pohoda
specialita šéfkuchaře
polévka
" Vzpomínky na dobu minulou"
byly v ní lodičky s námořníky
kterým jsme házeli záchranné kruhy v podobě našich myšlenek
nabírám stříbrnou lžící, ochutnám..
moji porci příliš opepřili, skoro jsem se zakuckala
vzpomínky totiž občas bodaly jak vosy
od vedlejšího stolu slyším jadrnou kritiku televizního kuchtíka
kterak laje personálu
bylo mi velmi stydno
když v tom mne můj host překvapil
ze sedlových brašen zavěšených na krku
vytáhl kytici čtyřlístků co kupodivu voněly jako růže
jsou pro Vás má paní..jsem rád, že se známe...
řekl ten vysoký štíhlý kůň, černá hříva se mu božsky zavlnila
podobna hadům lezoucím v trávě
mám Vás totiž moc rád
řekněte vážení
co jiného jsem mohla dělat..
s úsměvem na tváři
jsem ho tedy.. vášnivě políbila