KOUZLA JSOU V NÁS, KOUZLA JSOU V LIDECH

Vypustil jsem
z krvavých úst
stín půlnočního pardála,
drápal se ven,
převaloval bok
na koberci jazyka,
řval jako já,
když se rozzlobím
a sekám drápy,
v tichu, které
si nikdo nevymyslí,
jenom se bojí
příliš nezaplést
v předivu mlčenlivosti
s druhou realitou....

* * * *

Předu plány
na kolovrátku
z obraných kostí
protivného liliputa,
který si říkal
o svůj osud,
v očích se mi lesknou
gejzíry bělma,
mám nafouknuté oči,
jako balónky,
kdybych si
do nich bodnul prstem,
ztratím směr, ztratím obraz,
a to, co vidím, je mi pokladem
té nejvyšší možné ceny...

* * *

Všechno, o čem přemítám,
se mi převaluje v hlavě
jako v pračce,
občas taky musím vyprat,
někdy vyžehlit
záhyby cév,
kroutí se, ale když napařím
žehlicí pohon myšlenek,
všechno se urovná
v mé hlavě,
jako kdyby se nechumelilo..

* *

Někdy je opravdu těžké
říct si sobě dost,
někdy se vůle zlomí,
a jindy se jako vůl
předvádím, protože
JÁ dost nemám NIKDY.

*

Ale řekněte to starému pardálovi,
kterému odbíjením půlnoci
začíná další život - lov na neznámé známosti.

(Realita schovává pod tváří krásné dívky
zrůdnou tvář kruté čarodějnice,
a věřte, že hlavně ta má prsty v lásce….)
….
…
..
.
Čarodějka prokletá.


Kouzla jsou všude, ale hlavně v nás.....lidech.


Tak pozor na druhou realitu!
Pozor na TY DRUHÉ!!
Pozor na řeku vlatních myšlenek!!!