POŠTOVNÍ PANÁČEK

" Láska je dítě Věčnosti. Smazává nám vzpomenutí na její začátek a bere nám strach před jejím koncem. " Madame de Staël

Letí, letí poštovní panáček,
pod sebou modrobílý obláček.
na kterém pohodlně si hoví.
Letí k mé milé. Slova to nevypoví,

co všechno má za lubem a v ruksaku.
Nese jí kromě kytice vlčích máků
také jedno psamí, ve kterém stojí,
že láska není nikdy slepá.

Je možná naivní, ale velkolepá.
Vidí u druhého také jeho chyby,
však přikrývá je chápavou dekou,
a neptá se, co by bylo, kdyby . . .

Krom jiných dobrot pro srdce
má také ve svém tajném ranci
pro druhý pokus druhou šanci,
ze svého divotvorného hrnce.

Je plná naděje, plná doufání,
že přijde den jejího rozevlání,
že jednou jak magnolie rozkvete,
a trousit bude svou lásku po světě,

pokojně, neviditelně a v bezpečí.
Toť osud lásky je, zemřít ve zteči,
malého lidského sobeckého Já.
Ač se to jiným i Tobě kruté zdá,

není jiný cíl, jiná meta.
Neb Pámbu vše jiné smétá,
a není třeba něčeho se bát . . .