Červencová rána
Lyrika
» autorka: Maura |
Sotva se rozbřesklo, milostná záře
jakoby chtěla srdce pohnout k citu.
Leč, láska má jen sama sebe ráda
a já mlčím v tom krásném ranním svitu.
Na kopcích slunce noční tmu vyhání,
břehy řeky zavoní pro rybáře.
Leč, v tom jitru mé srdce tolik strádá!
A já mlčím. Krása, však bez soucitu.
Chybíš mi, chybíš. Co tě jen zahání?
Kam jsi jenom ukryl líbeznost rána?
Poslední slzu mám dávno prolitu!
Za červencová osamělá rána.
jakoby chtěla srdce pohnout k citu.
Leč, láska má jen sama sebe ráda
a já mlčím v tom krásném ranním svitu.
Na kopcích slunce noční tmu vyhání,
břehy řeky zavoní pro rybáře.
Leč, v tom jitru mé srdce tolik strádá!
A já mlčím. Krása, však bez soucitu.
Chybíš mi, chybíš. Co tě jen zahání?
Kam jsi jenom ukryl líbeznost rána?
Poslední slzu mám dávno prolitu!
Za červencová osamělá rána.
Tipů: 21
» 15.07.12
» komentářů: 9
» čteno: 727(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.07.2012 - 08:54
ten klid chci žádat od rybáře
od zvadlých trav po letní sklizni
od ticha v opuštěné faře
i balvanů řek, které žízní
**
od zvadlých trav po letní sklizni
od ticha v opuštěné faře
i balvanů řek, které žízní
**
» 15.07.2012 - 10:02
Na kopcích slunce noční tmu vyhání,
břehy řeky zavoní pro rybáře.
...nádhera vonící létem přeSTo maličko u srdce píchlo..
břehy řeky zavoní pro rybáře.
...nádhera vonící létem přeSTo maličko u srdce píchlo..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Chci víc ... | Následující: Konec září