Květ růže

Na květ růže motýl sedá,
svou milou zde marně hledá,
ta ulétla mu drze za jiným
motýl sám na květu smutně platí,
za důvěru, kterou mu krása zhatí.

Na květ růže pár včelích lásek,
zažívá štěstí s vůní sedmikrásek,
láká je pyl a slunce zářící
křídly mávají a míří k tulipánům,
netuší, že naletěly šarlatánům.

A tak květ růže zradí naděje,
uhasí žár, lásky odvěje,
květ růže nenasytně volá
do svých sítí bezbranné loví,
v cizí bolesti krutě si rád hoví.