Nedělní

Sedím se sklenou rulandského
poslední šetřená cigareta dohořívá.
Další nádech je už jen vzduch
světlo pohlcuje tvary kolem.
The Beatles se mi tlačí do uší
svým Hey Jude.
Nicota mě obklopuje v bílem bytě
kde už půl roku toužím po barvách.
S nádechem cítím vinu
za propité barvy.
Za oblak kouře
usazující se na stěnách
Dělám co můžu.
ale sama vím že je to méně.
V obrazech světla odháním minulost
co ještě včera sundavala mé prádlo.
Ne z prádelních šňůr
jen ze mě.
Ne jen ze mě
ale z mé duše.
Přesto cítím své svaly růst
hluboko pod tukem.
Nepolevuji v naději pátrání
po sobě samé.
Tam kde stáli moji drazí kati
stojím si teď sama.
Ve vlastních pažích
břemeno dřímám.
Né slabá a opuštěná
jen já.
V krocích nejistá
více však vlastní.
Na dalším startu
dalším z mnoha.
Doprovázená vlídnou
tichou láskou.
Vyhlížející z očí těch
co svědčí beze slov.
Beze strachu ze soudu
vzletně dýchajíc.
Jsem tu!
Vždy jsem byla a budu
stydlivě otevřená.
Ale hrdá na svou cestu
vedoucí mě zpět.
Zpět k tomu
čím jsem bývala.
Čím jsem!