Z mostu

Z mostu skočím jako oběšenec ze stromu,
V podpalubí Tvého stínu budu hnít,
O tom, co bylo za života, snít,
Když spadnu k zemi v objetí svých iluzí.


Zkratuji celý vesmír,
Abych vše mohla mít,
To, po čem toužím,
Otevřu okna,
V duši se soužím
A budu tiše řvát,
Jaký má má duše hlad.

Až zkrotnu v objetí země
Silou svého srdce zlomená,
Pak uvidím, co dělat dál,
Osamělá, zničená,
Až vášeň v nejtemnější síle
Skoupí body nasbírané,
Až své srdce přesvědčím
Až mi bude říkat pane.