S.T.A.L.K.E.R. - Příběh Zóny

Preguer a první kapitola. Vše je inspirováno hrou S.T.A.L.K.E.R. Shadows of Chernobyl a S.T.A.L.K.E.R. Clear Sky.
» autor: Thorpe
Jak to začalo

První výbuch – 26. dubna 1986
Okolí elektrárny se náhle rozzářilo. Nepřirozená jasná záře byla doprovázená nelítostným pískáním. Mraky se nejprve vytratili a poté se objevilo obrovské černé mračno, které zastínilo sluneční svit. Celé okolí zachvátil radioaktivní spad a kyselý déšť. Lidem, kteří se snažili utéct, se pod nohami otřásala a trhala zem. Okolí, které bylo zasaženo výbuchem, spadem a dešti, bylo nazváno Zóna.


Zprávy – 27. Dubna 1986

Včera 26. 4. 1986 v jednu hodinu a dvacet tři minut zasáhla čtvrtou Leninovu atomovou elektrárnu Černobyl vážná nehoda. Test chladicího systému čtvrtého jádra vyústil k vytvoření třaskavé směsi vodíku a kyslíku, to následně přešlo v explozi. Mračno radioaktivního spadu a kyselého deště zasáhl Ukrajinu, Bělorusko, Rusko a také část západní Evropy. Jde o nejhorší nehodu v dějinách jaderné energie. Celý svět zná slovo Černobyl.
Napadená oblast byla okamžitě evakuována. Lidé, kteří žili v blízkosti elektrárny, už nikdy nespatří své domovy. Aby nikdo nevstupoval do zakázané oblasti, byla střežena armádou.



O dvacet let později – duben 2006
Vědci, kteří plánovali vyčištění sarkofágu, ve kterém je jaderné jádro uloženo, byli překvapeni, že jádro je stále aktivní. Včera brzo ráno se totiž Zóna znovu otřásla pod sílou jaderné energie.
Vládá, popírá, že by šlo o narušení lokality továrny, kde by podle plánů elektrárny měl být nainstalovaný ochranný systém.


Noviny – 14. dubna 2006
Když došlo k druhé explozi, svět byl překvapený více než zděšený. Exploze, ke které došlo časně ráno, naznačila, jak slabá je černobylská hrobka.
Od Zóny se začínají stahovat větší vojenské oddíly a tak jsou některá místa snadno průchodná. Do Zóny vstupují dobrodruhové, žoldáci, obchodníci, kteří věří, že Zóna ukrývá nějaké bohatství, na kterém by se dalo zbohatnout. Těmto lidem se přezdívá Stalkeři a také se to mezi nimi uchytilo a začali si tak i říkat. Do okolí Černobylu vcházejí i vědci, kteří chtějí odhalit více z jaderné energie.


Rok 2011
Zóna zuří. Objevují se radiační vlny zvané Emise, které proletí celou Zónou jako by nic a pozmění ji od základů. Schůdné stezky se stali anomálními pastmi, které zabíjeli neopatrné stalkery.
Stalkeři se rozdělují do několika frakcí. Svoboda žádá po vládě, aby vypustila informace o dění v Zóně do světa. Každý by měl mít právo vědět o tom, co se zde děje. Stalkeři od Svobody si myslí, že v Černobylu byla testována vojenská zbraň a proto vláda vše tají. Její hlavní místo je v Kordonu a na Vrakovišti.
Povinnost. Dobře ozbrojení stalkeři, kteří se pokoušejí udržet informace uvnitř Zóny. Zuřivě válčí se Svobodou. Povinnost se usídlila v lokaci zvaná Agropom.
Tak je tomu i s Clear Sky, kteří se taký pokouší udržet vše v Zóně. Jejich hlavním nepřítelem byl stalker jménem Střelec, který se pokusil dostat k sarkofágu.
Dále se v Zóně nacházejí Banditi. Hajzlové. Neumí jinak žít, než že přepadávají výpravy frakcí, které se vrací ze středu Zóny. Banditi jsou rozlezlí ve všech koutech Zóny. Tedy až na Jantar kde se to hemží zombiemi a snorky a zde je jediná vědecká základna.
Armáda a armádní stalkeři. Tvrdý oříšek pro všechny frakce. Chrání Zónu srdcem i duší. Padnou jen pro to, aby zabránili úniku informací. Nemají nikoho v lásce, ani vědce. Armádní stalkeři se pyšní speciálním výcvikem a operují hlouběji v Zóně.
Monolit. Něco jako náboženská sekta, věřící v mimozemský krystal, který se nachází v srdci Zóny, který nazývají Monolit. Jsou považováni za šílence.
Neberou si s nikým servítky. Limansk, Bariéra, Nemocnice a okolí elektrárny je jejich. Kdo vkročí na jejich půdu, zemře. Brání průchody do elektrárny s obavy, že stalkeři budou chtít zneužít Monolit.


Rok 2014
Poté, co se jednotky Povinnosti a Clear sky dostaly do středu Zóny a zjistili, co se zde doopravdy stalo, přidali se ke Svobodě a tlačí na vládu. Do Zóny proudí další a další vojáci, kteří mají za úkol zlikvidovat Stalkery.
Od teď je vše jinak. Všichni se chovají jinak, než před třemi lety. Už je to bojiště pro otrlé. Emise jsou stále častější a tak se snižují počty na obou stranách. Avšak stalkeři jsou v tomto ohledu chytřejší a poznají, kdy má další Emise přijít.





Odhalení

Marvakov, Mráz, Dubinov a Kotlov jsou na hlídce. Obcházejí haldy šrotu, které jsou silně radiační. Slunce se už dávno schovalo, aby nemuselo hledět na tuhle ohavnou část naší planety, které se přezdívá Zóna.
„Ty Marvakove, už se ti ozvali z Kordonu, jestli nás tady konečně někdo vystřídá?“
„Myslím, že ne. Hranice zóny je střežená víc a víc, než když se objevila. Co vím, tak tábor v bažinách, přišel o několik stalkerů, když na ně banditi zaútočili v noci. Někdo žvatlal, že mají nějaké nové zbraně nebo co. Nikdo mu to nevěřil a pak prý udeřili znovu. Dobili si zpátky své území, které nám ten žoldák Jizva před několika lety pomohl získat. Odřízli Kordon od Bažiny. Sice v táboře je jich dost, ale nikomu se přes bandity nechce.“
„Slyšeli jste to o tom, co se stalo v Agropomu? Povinnost otevřela nějaké nově objevené sklepy. Spíš jak nějaké staré katakomby to vypadalo,“ začal Dubinov, aby navnadil atmosféru.
„Sakra Nikolaji, můžeš aspoň teď přestat mektat o tom Agropomu? Stačí, že je tma, všude kolem je to poznamenaný anomáliemi, monstry a do toho všechno ještě armáda s bandity,“ kopl ho do zadku Kotlov.
„Snad se nebojíš?“ zasmál se Mráz
„Bylo tam asi, plus mínus, padesát chlapů od Povinnosti a nějaký vědec Kuzněčov. Z těch prostor, prý něco vypustili. Když se do Agroponu vrátili některé jednotky, našli jen roztrhané uniformy od krve, těla nikdo nenašel. Celý Agropon je teď jak po vymření ani monstra tam nejsou. Je tam něco hodně nebezpečného, čeho se i ty zrůdy bojí. Poslední monstra, co naši odrazili na hranici, byli asi čtyři snorkové, několik upíru a psů. Nikomu se tam nechce. A Povinnost se přesunula k nám do Temného údolí. Vede je teď nějaký Barmský. Dohodl se s Czechowem o přátelství. Oba si navzájem kryjí záda. Což nikdy tady nebylo zvykem, protože přec jenom tady byla ta klanová válka. Už ani nevím, kolik jich mám na kontě. O to starý akáčko, kde jsem měl zářezy na pažbě, jsem přišel v gravitační jámě. To sem měl hezký štěstí, že sem tam nezahučel já, ale ten debilní upír, co mě pronásledoval. Šel jsem podle souřadnic jednoho obchodníka, co ho nejspíš roztrhali psy. Ten hajzl upírský mě sledoval od rozvalin Černého trhu. Nechápu, jak se tam ten bastard dostal. Vystřílel jsem do něj čtyři poslední zásobníky. Když po mě skočil, sehnul jsem se a on se mě snažil chytit. Vzal mě za rameno a škubl se mnou. Samopal mi vyletěl z ruky a spadl přesně s upírem do jámy. Slyšel jsem už jen jeho křik, a jak mu ta anomálie trhá tělo. Vlezu do jeskyně a tam několik opřených samopalů a bedny s náboji. Tak jsem si jedno vzal, naplnil batoh náboji a jídlem, co tam bylo a šel zpátky.“ dopověděl Dubinov a utřel si nos.
Kousek od nich se něco šustlo. Všichni zpozorněli a připravili si prsty na spouště samopalů.
„Vylez!“ houkl Marvakov.
Ozvalo se sípavé hláholení. Objevila se něčí ruka. „Pomoc.“ ozvalo se z trávy.
Marvakov sklopil zbraň a přehodil si ji přes rameno. Doběhl k ležící postavě.
„Kurva Borove, co se stalo?“
„Napadli nás banditi. Mají nové zbraně.“
„Co to meleš? Banditi a nové zbraně?“ zatřásl s ním.
Neodpověděl. Akorát naposledy sípavě vydechl. Hrudník měl několikrát prostřílený. A krev se mu valila z pusy. Plnila mu plíce a pomalu se udusil.




Jméno: Jano Marvakov
Frakce: Svoboda
Pozice zápisu: Smetiště – hlídka u parkoviště
Datum/čas: 26. 9. 2015 / 22:35

Dnes večer jsem měl spolu s Mrázem, Dubinovem a Kotlovem hlídku okolo parkoviště. Během hlídky jsme nemuseli jít nikomu na odpor, ale našli jsme zraněného Borova, který byl na předsunutém stanovišti. Hrudník měl několikrát prostřelen. Tvrdil nám, že je napadli Banditi a že mají nové zbraně.
Hlídka nám skončila ve 22:15, kdy jsme se společně s Borovým tělem vrátili na parkoviště.



Jméno: Vladimir Mráz
Frakce: Svoboda
Pozice zápisu: Smetiště – parkoviště
Datum/čas: 27. 9. 2015 / 16:48

Dnes jsme spálili Borovo tělo. Je nás o jednoho míň. Čerevovovi se podařilo dostat z bažin čtyři chlapy a posílá je sem. V Kordonu je vše při starém, celý patří nám, teda až na tu vojenskou základnu, kterou dnem i nocí hlídáme.
Dnes se zatím nic nestalo. Vystřely, které pocházejí z nádražního depa, patří banditům, kteří se nejspíš brání dalšímu útoku mutantů. Ten tunel, ze kterého vedou koleje do depa, už asi třikrát za posledních pět týdnů zavalili. Poslední hlídka nahlásila velký počet infikovaných odpadlíků, kteří vycházejí z tunelů. Ty tunely musejí být nějak propojeny se středem zóny. Nikdo se tam však neodváží, protože ty prostory jsou silně radiační. Ani ten nejlepší oblek, ten nejnovější oblek, by nikomu nepomohl.


Jméno: Alex Dimitri
Frakce: Svoboda
Pozice zápisu: Smetiště – parkoviště
Datum/čas: 5. 10. 2015 / 10:30

Přišla mi zpráva od Čerevova, který hlídkuje u vojenské základny v Kordonu, že naším směrem letí vrtulník. Pokud zaútočí, máme ho poslat k zemi. Poslal jsem Sašu do zadního autobusu, kde mám ukrytou poslední hlavici od RPG našeho tábora.
Armáda nás už těmihle přelety sem a tam otravuje pomalu každý týden. K něčemu se schyluje, takhle se nenalétali od té doby, co tu zóna je, a my nevíme k čemu.
Netrvalo dlouho a přeletěl nám nad hlavami. Nesměřoval dál do zóny, jako minule, ale nad naším postavením, se stočil na severozápad směrem na Jantar. Co mě ale více zarazilo, že se nedaleko od nás zastavil ve vzduchu a začal pomalu klesat k zemi.


Vrtulník začal klesat k zemi. Přistával. Nejspíš poblíž depa. Dimitri svolal několik chlapů. Každý měl na sobě uniformu Svobody a starší taktickou vestu. Na zádech měli hadrové baťohy, ve kterých měli jídlo, pití a přebytečné zásobníky od samopalů, které se jim nevešly do kapes vesty. Dimitri, Mráz a Marvakov měli o trošku jinačí uniformy. Byli šedivé v jednom celku se zipem od brady po pas. Za páskem, měl zastrčenou beretu v pouzdře. Na pravém rameni se mu houpalo oprýskané AK-40. Mrázovi se u stehna houpala brokovnice, která byla dobrá na obranu proti těm ohyzdnostem, které zóna vychrlila na sluneční svit.
„Takže, ten vrtulník přistává poblíž depa. Vylezeme na ten kopec, co je hned za tou haldou radiačního šrotu a koukneme se, jak armáda zlikviduje bandity. Nikdo nevystřelí. Je ti to jasný Nikolaj?“ otočil se ke stalkerovi v zelenavém obleku a kapucí nataženou až do tváře. Většina stalkerů si nechá narůst strniště. Maskují tak jizvy a pochmurnou tvář. Nikolajovi však strniště moc nepomůže, protože jedinou jizvu, která mu hyzdí obličej, má přes levé oko, na které oslepl po útoku jednoho ze zbloudilých, hladových psů.
K těm třem se přidal mladý Saša a starý mazák Sergei, který se Saši ujal už v jeho pěti letech. Nikdo neví, jak se tu ten malý černovlasý kluk vzal. Ani on si na nic nepamatuje.
„Ty Dimitri, proč nás jde tolik?“ podíval se na něho Vladimir.
„Jestli chceš, zůstaň, nikdo tě nenutí. Prostě jenom opatrnost, kdyby šlo do tuhého. Chápeš?“ odmlčel se a upřeně na něho zíral.
Skupinka ušla necelý kilometr a zastavila se u menšího shluku stromů na příkrém kopci, jak řekl Dimitri. Všichni zalehli do trávy, kterou čechral lehký vítr. Dimitri si vzal dalekohled a přiložil si ho k očím.
Mi-17 akorát dosedl na zem před depem a rotor se pomalu dotočil. Depo je obehnáno plechovou zdí. Otevřenými vraty přiběhlo několik zakuklených banditů. Z helikoptéry nejdříve vylezli dva vojáci v ruských uniformách a postavili před vrtulník. Po chvíli ze stroje vystoupil menší muž v odlišné uniformě, než měli vojáci stojící u helikoptéry. Vánek mu čechral prošedivěle černé vlasy. Tvář měl trošku zjizvenou a pod nosem měl knír, který si přejel prsty, jen co došlápl na promáčenou zem.
„Petrenkov?!“ vyhrkl Dimitri.
„Plukovník Petrenkov?“ podíval se na něho Sergei a vzal si svůj dalekohled.
K muži přišel muž v hnědé kožené bundě a černá kapuce mu částečně zakrývala obličej. Byl o něco vyšší než Petrenkov.
„To je Jogarovovič. Tohle se mi nelíbí.“ Zamumlal Dimitri. Jogarovovič je vůdce banditů, nebo se to o něm aspoň říká. Přezdívá se mu zkráceně Joga. Má na svědomí už několik desítek ztracených stalkerů. Pod jeho kudlu se málem dostal i Dimitri, ale díky nepozornosti strážných, se dostal do bezpečí.
Když Joga došel k plukovníkovi, podali si ruce a Joga naznačil, ať jde s ním. Došli před vrata, kde bylo několik dřevěných beden. Joga vzal páčidlo a otevřel jednu z nich. Petrenkov si navlékl zelenavé, gumové rukavice, které kdysi patřili k vědeckému obleku. Natáhl si je až po lokty. Naklonil se ke krabici a vytáhl Ohniváka.
Artefakt, který se nachází v několika různých anomáliích. Buďto v trhlinách, nebo v ohnivých polích, ze kterých šlehají dvoumetrové sloupy ohně, které mají, až tisíc pět set stupňů celsia. Zářil jasně rudým světlem.
Joga mu začal něco říkat a Petrenkov se jen usmíval, stále zíral na artefakt a Jogarovoviče ani nevnímal. Po chvíli ohniváka vrátil zpět do krabice a jeden z banditů ji znovu uzavřel. Sundal si rukavice a dal je jednomu z přihlížejících vojáků. Pískl na ty dva, co stáli u vrtulníku. Jeden zalezl do útrob stroje a druhý otevřel dveře pod ocasem. Vynesli jednu kovovou bednu, kterými byl skladovací prostor vrtulníku zaplněn. Položili ji na srovnané cihly a otevřeli ji. Joga vzal do rukou její obsah.
„No do prdele, oni snad spolu obchodují. Jogarovovičovi lidi hledaj artefakty a Joga je pak vymění s Petrenkovem za zbraně.“
„Tak to je to, co se nám snažil říct Kuzněčov.“ Drknul do Kotlova Marvakov.
„To vypadá jak nějaká nová modifikace Ak. Ono toho je aspoň tři tucty a těch nábojů!“ zděsil se Dimitri.
„Tohle jejich chování, není normální.“ Pronesl Sergei a dalekohled vrátil do postranní kapsy kalhot na pravém stehně, odkud ho před chvílí vyndal.
Všichni se rychle vrátili zpět na parkoviště.



Jméno: Alex Dimitri
Frakce: Svoboda
Pozice zápisu: Smetiště – parkoviště
Datum/čas: 5. 10. 2015 / 11:00

Borova slova se stala realitou a my ji viděli na vlastní oči. Armáda se spolčila s bandity. Směňují zbraně za artefakty. Armádě nikdy o artefakty nešlo, tak proč najednou tenhle krok. Co objevili? Co vědí? Nikdy se o zónu nezajímali, pouze ji hlídali, aby se ta zhouba nedostala dál. Musím vše probrat Czechowem i Barmským.
Vrtulník odletěl, okolo jedenácté, zpět na základnu.
Tipů: 3
» 04.07.12
» komentářů: 0
» čteno: 913(9)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.