Snílek

Obloha už potemněla,
ptáků houf se dere skrz.
Mlha halí křivky těla,
aby snílek nepromrz.

Kapka rosy zkrápí ústa
vyprahlá jak pouštní kraje.
Pod nehty býl pozarůstá,
stále leží - nevnímaje.

Spí tak noc a spí tak den,
a tráva stále roste výš.
Mechem něžně polapen,
dýchati jej neslyšíš.

...

Živý světe jen pojď blíže,
podívej se do útrob
snílka, jemuž zemská tíže
připravila skvostný hrob.

Živý světe sroť se kol -
započatý kvas tě láká.
V tůni temné žabí sbor
sváteční svou píseň kváká,

a první, druhá, třetí straka
k vonné krmi zasedá
a ta havěť všelijaká
mrtvé s chutí ohledá.