Vona má vokno a pak Devítka

Vona má vokno

Jak se jí to mohlo stát? Ptáte se
Nevím, odpovídám a odpovědi přemýšlím
Šli jsme do toho spolu, jeden bez druhého bychom to těžko dokázali.
Jako tělo to tedy stálo za pohled, to je jasný s jinou bych se ani nezahazoval.
Tak sem jí to řek o co, že mi jde.
Byla proti, lichotky jí však nevadily.
Je to jako když porážím stromy v lese, obhlídnu terén podívám se, kam směřují větve, hledám únikovou cestu, naříznu, vložím klín a pak to musí jít.
Hlavně aby se do toho nevložil vítr, nebo někdo druhý v jejím případě.
Nikdo se do toho nevložil tak sem zatoužil a alkohol použil.
Pily jsme jak Ukrajinci bez zábran.
Jen slanina nebyla.
Má 50 a já 95 kil tak je jasný kdo musí více vydržet.
Pila jako duha jen nevím proč ten příměr.
Možná je to v tom, že s přibývajícím opojením se víc a víc vybarvovala a zábrany odkládala.
Tak brzy, toho bych se nenadál.
Předtím byla kus teď mám dva a opravdu se mi moc líbí.
Vidím dvakrát to pro vysvětlenou. Hlavně ty od Apolináře z léčebny se z toho neposer.
Hráli jsme hry vhodné k obnažení.
Ani jsem nemusel podvádět jak je ostatně mojim zvykem
Na židli se šaty kupily.
Osolím hudbu z ampliónu naznačuji lascivní pohyby.
Tančíme a spojujeme tváře bez svatozáře do jedné, jazyky se pomotávají.
Cítím její obelisky s Ještědy na vrcholcích.
Ona asi taky něco cítí.
Vezmi si mne, šeptá.
Přimykám se k ní jak zelení k lodi na lov velryb.
Hledám svoji harpunu.
A v tom trnu, zda mám vhodné náboje pro ni.
Brouzdáme parketem sem tam a nad námi je obláček kouře.
Peklo je tu pod námi a ráj nad námi.
Hledáme cestu spojení.
Chápu dnešek, víru i sílu, to však nepochopím.
V míru mít sílu začít válku.
Den je u konce a noc přebírá svoji moc.
Sáblíková sebrala, co mohla a hodně toho zmohla. Není v tom sama s Bauerem, Záhrobskou, štafetou.
Ty dávají nám naději, že mnozí si život promarní a na ně nemají, a přesto stojí za to žít a za tím svým si jít.
Končí písnička a je přestávka. Míříme k baru omámeni sebou i alkoholem.
Dívám se na ty její krásné nohy a představuji si kde oni ústí a kde je mezi nimi most.
Opírá se o mne aby neupadla a říká opět to vezmi si, vždyť teď víš.
Já vím, já mám, já dám.
Jsem z ní nemocen a léčba ta je jen jedna.
Budu malovat, koupím si paletu, barvy olejové plátno, a když to stačit nebude, přinesu si hlínu a na podestelu budu tvořit to, co mám a chci.
To co jsem měl, zažil a viděl moc si na to vše ještě sáhnout rád bych.
Nelituji času, ten jsem dostal, jen špatně s ním hospodařím.
To vím.
Piju, abych žil, piju, abych viděl červánky.
Vrcholné okamžiky ty se dají dát jen v euforii.
Já nepiju já jen tak myslím.
Až to zjistím, budu na šrot.

Rozhovor Smith end Wesson

Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:12 Hledám náboj, kdo ho má, ať mi ho dá! RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:15 Posílám jej na dobírku RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:16 Kdo si, že štědrým si? RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:16 Jsem Tvé svědomí a tohle Tě napraví RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:17 Děkuji zaň, bojím se činu onoho, pomoci potřebuji RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:17 Radou či činem? RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:18 Obojím nutno jest. RE: Devítka » Odpovědět «umělec2, 17.10.2006 18:21 Já vrahem nechci být, žij, jak se má a potřebu míti nebudeš.