KLÁŠTERNÍ

Jak tys mohla jít do kláštera,
tak také on žil v celibátu.
Tys nahá chodila po světě.
on bez kalhot a bez kabátu.
Pak láska potkala vás jednoho dne,
a oblékla vás do svých vzácných šatů,
dala vám do srdce, co je jen lásky hodné,
a vedla vás k divnému svému mlatu,
kde zrno její se dosud vymílá cepy,
kde hluchý slyší její hlas a slepý ?
I slepý také náhle vidí lásku.

Ten tvůj dal se ti celý. Dala ty ses celá ?
Žena si nechává vždy
otevřená nějaká vrátka zadní.
Kterými láska jednou utíká,
do barvy sněhu jí zbělá,
do alpské protěže, co na kraji skalní

propasti raději sama zase chce růst,
a krutá jako kat, ač jako on nevinná,
tak často mívá od darů svých půst.