Jako kouř z dýmky...

Jsem ošuntělý poutník

Po lesích hledám
kam jít dál

Snad osud, fátum, zve se

Jsem sám
Nehledám
Už ztratil jsem sám sebe

Půjčím si každou noc
pod větve stromů
další cizí duši

Dál po lesích bloudím
Scházím z cesty a
zase se vracím
Cítím jak nacházím a ztrácím...

Řekou se brodím
v bažině topím
své sny, své já, své...

Jsem věčný hledač
vlastních osudů
A přitom žiju
...snad čekám, až už tu nebudu...

Stále čtu básně
Dnes, tak, jak kdysi

Zakládám své cestopisy

pod kůži
růží

s pomocí nepřítomné múzy

Pro případ
že přežiju

či zmizím ze světa
.
.
.
nenapravitelný poeta