Vzpomínka

Dnes během dne znenadání
do dveří vstoupila mi jedna paní,
kde se vzala, tu se vzala,
zčista jasna přede mnou stála.
Ty ptáš se mě,
jak vypadala?
V těle drobné blondýnky,
a úsměvem od ucha k uchu,
ještě usmívám se,
neboj se
ne nahlas,
jen tak potměšile,
v duchu
neb přenesla mě tahle chvíle
o rok zpět,
tam do královského města
na břehu Labe,
to jiný život byl,
někdy krásně bylo mi,
jindy bahno v žaludku já měl
a i když vím,
že do stejné řeky
v životě já dvakrát nevstoupím
a ani nechci
přesto rád ohlédnu se zpět
neb bylo to víc jak tři roky.
Třikrát příroda se s jarem probudila
a přes květy plody dozrávaly,
na podzim listy opadaly
aby peřinu sněhovou
stromy v zimě neodkopaly.
To nelze zapomenout hned,
to není prstů lousknutí
či jen krátký sen
to života je velký flák
když já to štěstí měl
že s ní
a lidičky jí podobnými
tři roky
den po dni
práci sdílet směl.
Pořád okolo mě byli
někdy naštvali mě velmi,
jindy dobře poradili,
vše o mě věděli
však nikdy nikomu neprozradili.
A já jim za to hold teď vzdám
po větru a dešti
pozdrav jim dnes posílám,
že na ně myslím,
a také vzpomínám.