Zázraky co nemají jména...

Krajina oděná do dešťových kapek
chladivý dotek myšlenek
ticho co posílá polibky
v tobě se ztrácí navždycky
je to jen zázrak prázdného rána
vesmírná brána
tiše se otevře
z myšlenek co oči nezavře
když prázdné tváře
spasitele hledají
hledají

Slova vepsaná v tajemný řádek
díváš se nazpátek
jsou tak krátký
neslaví svátky
jak ta růže planá
křídla proměněná
rozmazané tváře
ze starého kalendáře
tiše ti šeptají
hledají.