Jen slova

Já toulal se v tom na nic čase
kdy štěstí odvrací svůj zrak
i Múza líná zatoulá se
a svaly měknou na omak
To rozum velí: Nech to tak
když místo esa táhneš káro
a planý jen jsi zasil mák
Pak našel jsem Tě, Valdemaro

Úsměv na rtech a v očích čaro
však tělo nedobytný hrad,
až chuť mě přešla na cigáro
v zahradě ztepilých vnad
Ač dávný frajer z kolonád
co zpíval v šeru samovarů
teď blábol píšu akorát
Měl ódou být na Valdemaru

Co na tom, že až teď, k stáru
duní čas vzrušeným krokem
Do poezie vnořen darů
zas rok vystřídal se s rokem
Číš nezvoní perlivým mokem
slova, jen slova přímočaře
a zlomený brk za kloboukem
míří k Múze Valdemaře