Hajzlák

Je to věc veřejná, přesto náhled do našeho nejhlubšího soukromí. Balení toaleťáku. Jsou čím dál větší, mají často i vlastní ucha a chtě nechtě je po nákupu vystavujeme na odiv celému světu. Á, támhle pán - jednovrstvý šmirgl za pár kaček už tiskne pod paží a cestou k autu ukusuje cosi z mastného papíru. Zřejmě žije sám, jelikož více než jednou denně se tento papír používat nedá. Dvě nebo tři vrstvy, zlatá střední třída? Recyklovaný, či XXL balení? Co vše na nás papír prozradí? Hýčkat se parfémkem - vůní jahod či heřmánku, křičíc kolem sebe: „miluji svou prdelku!“ Nebo ladit hajzlák barevně, ke kachličkám v koupelně? Vždy když člověk svírá v ruce TO balení, zahleďme se mu do tváře a jako bychom byli přátelé snad celý život, víme o něm vše. Překládáš či muchláš? Jasně že muchlám, kdybych nemuchlal, tak bych měl prsty od hoven, vždyť je to jednovrstvák..